foto 2.3.2011
Jmenuji se Sendy,
jsem fenka anglického kokršpaněla a osud se se mnou opravdu nemazlil.
Hledám své nové páníčky, co by mě měli rádi.
14.3.2013
Sendynina panička se mi pravidelně několikrát do roka ozývá, posílá mms a píše, jak se mají. Také mi přišlo přání do nového roku. Moc za něj děkuju, jsem ráda, že má Sendy tak pohádkově.
Trochu to tu zanedbávám, ale snad co nejdřívě doplním zase nějaké fotky, co jsem za poslední rok nastřádala ;-)
20.12.2011
V posledních týdnech se Sendynina panička opět několikrt ozvala. Sendy je šikovná a spokojená. Má za sebou další ošetření zoubků, které ji trochu trápily a také byla na zákroku kvůli jejímu chrápání. Ne přímo kvůli němu, ale Sendy začala kašlat a důvod bylo něco mechanického, co jí dráždilo dýchací ústrojí.
A také mi přišlo vánoční přání od Sendy, její kamarádky Julči a paničky Kačky. Velmi mile mě to překvapilo. Moc děkuji!
24.8.2011
Nedávno mi přišlo skoro už půlroční hlášení (toto ale utíká) o tom, jak se má Sendy.
"Sendinka je úplně v pohodě, jezdí autem až na Šumavu, kde je to samá zatáčka a spí celou cestu a bez kinedrilu. Byla jednou nemocná a minulý týden jsme dělali kompletně zuby, protože jí to dost trápilo. Už to není ustrašený pes v koutě, ale je suverénní gaučák, který občas s Julčou hlídá zahradu :-)."
A jedno aktuální foto.
10.6.2011
Během uplynulých měsíců se Sendynina panička několikrát ozvala. Ale až teď se dostávám k tomu, abych sem také dala MMS, které mi přišly.
Sendy se má skvěle, už si doma zvykla. Patří ji celá zahrada a všechny hračky.
odpočinek
v práci
patří mi celá zahrada i všechny hračky
15.3.2011
Sendynka se už doma zabydlela. Dneska poprvé štěkala na kolemjdoucí a hlídala svojí zahradu. Také už úspěšně obsadila postel u paničky a spokojeně jí chrápala do ucha. A když zrovna nespinká, tak loví myšky na poli. Prý už jich tam moc nezbývá, ale všechny poslušně odevzdává paničce. Je to holka šikovná. Do práce také jezdí zcela bez problémů. Tam zase poslušně sleduje, jak panička pracuje.
No abych to shrnula, má se pohádkově a jsem za to moc ráda.
14.3.2011
Včera přišly další zprávy od Sendynky. Už se zabydluje a zdá se, že se jí ani nestýská. Dostala i svou novou výbavu. Také se byla se představit dalším členům rodiny a ti si jí ihned zamilovali. Cestu absolvovala autem, panička jela pěkně pomalu a vše dopadlo dobře, bez karambolu :-) A dnes se měla jet podívat s paničkou do práce.
Sendynce tedy začal nový život a já jsem ráda, že se má dobře.
13.3.2011
Ještě včera volala Sendynina panička. Cestou bohužel i přes prášky Sendy každých 100km zvracela. Když dorazila, očuchala si svůj nový domov a při krmení skočila do kontejneru s granulema. Apetit tedy cestou neztratila :-). Potom se ještě byla proběhnout a prozkoumat myšky na poli, co má hned u domu. Pomalu si zvyká na nový domov. Je na ní znát, že vnímá tu změnu, ale to čas spraví.
Časem se mi zase ozvou, jak se zabydlela.
12.3.2011
Děkuji všem, co mi pomáhali a snažili se pro Sendy najít nové páníčky a domov, kde by se měla opravdu dobře. Dnes se to konečně podařilo a Sendy je právě na cestě domů se svojí paničkou. Píše se mi těžko, protože mi za ty týdny, co jsme si jí tu piplali, hodně přirostla k srdci. Ale vím, že se bude mít dobře a přeju jí v jejím dosavadním krušném životě už jen samou pohodu, měkký pelíšek, spoustu dobrot a hlavně lásku. Sendy, byla jsi milým oživením našeho domova a určitě na tebe nikdy nezapomenu.
Dáša
Dnes okolo 12.h přijela moje nová panička. Měla s sebou mojí novou kamarádku kokřici Julču a ihned jak mě viděla řekla, že je to jasné, že jedu s nima :-) Spolu s nimi přijela ještě jedna slečna a psí kamarád. Dostala jsem prášky proti nevolnosti, co pro mě měla již přichystané a jelikož trvalo hodinku, než začaly působit, šli jsme se všichni společně projít. Udělali jsme si krásnou procházku kolem Vrbenských rybníků, kde jsme se všichni bez výjimky hezky vyfešákovali ve voňavém jarním blátě. A některé slečny se i vykoupaly :-) Když jsme se vrátili, cítila jsem, že je něco zvláštního ve vzduchu. Dočasná panička byla nějaká nervozní, podepisovaly nějaké papíry, nálada se trochu změnila. Vycítila jsem to a když mě moje nová panička dávala do auta, chtěla jsem vystoupit. To ale jen proto, protože nevím, co mě čeká. Bude to zase veliká změna, už několikátá v mém životě. Ale tentokrát už je to napořád a budu se mít krásně. Budu s Julčou bydlet v domku, budu moct běhat na zahradě a před domem budu mít dokonce pole na vyblbnutí. Panička si mě může brát do práce, kterou má kousek. Takže si snad i zvyknu na krátky převoz a budu moct být s ní. Tak, jak jsem zvyklá si v klidu v koutě lehnu a nebudu rušit. A když ne, tak nebudu doma sama, ale s mojí novou kámoškou.
Tak jsem teď na cestě a můj příběh se uzavírá. Snad brzy pošlu do Budějovic pár řádek a nějakou fotku, abyste všichni věděli, jak se mám.
Všechny vás zdravím a děkuji, že jste mi pomáhali najít MŮJ DOMOV.
Vaše Sendy
8.3.2011
Za poslední dva dny se vyskytly další dvě zájemkyně. První si to nakonec rozmyslela, ale druhá dnes večer slíbila, že si pro mě přijede. Tedy pokud si sednu s mojí potenciální spolubydlící, také kokřicí, přibližně v mém věku. Bydlela bych v domku se zahradou, ale moje místo by bylo uvnitř domu, pěkně v teple. No myslím, že by to bylo zatím nejlepší místo z těch, co se mi doposud nabídla. Tak už jsme tu všichni zvědaví, jak to dopadne. Odjela bych sice až do Karlových Varů, ale zase bych se měla nejspíš opravdu dobře. Tak si držím všechny tlapky, v sobotu se rozhodne :-)
5.3.2011
Pani nakonec odpověděla na sms s tím, že si neni jistá, jesli by zvládla to, že se mi v autě dělá nedobře a po chvilce zvracím. Pro mé případné zájemce tedy zdůrazňuji, že i přes to, že do auta nastupuji dobrovolně a velmi ráda, po přibližně 10 minutách prostě neudržím svůj žaludek v klidu a blinknu si. Takže to je tedy jediné negativum, které na sebe můžu prásknout. Tedy, abych nic nezakrývala a aby to někoho nemile nepřekvapilo...občas chrápu a to celkem zdatně :-)
4.3.2011
Tak zase nic :-( Pani zájemkyně se už neozvala.
3.3.2011
Už mi opět můžete říkat "zamluvená". Zítra se dozvím, jestli půjdu do nového domova. Prosím, držte mi ještě více tlapek než minule, ať už mi to konečně dobře dopadne.
2.3.2011
I když to vypadalo velmi nadějně, do Klatov jsem neodjela. Proto dnes byla kontaktována další zájemkyně, která o mě stála. Je z Budějc, takže bych to neměla daleko. A snad bych se mohla i občas vídat s Lexie a jejími páníčky. Odpoledne se na mě přijde podívat, tak mi držte tlapky, ať udělám dojem a konečně mi to vyjde.
23.2.2011
Pokud vše dobře dopadne, odjedu začátkem příštího týdne do svého nového domova.
22.2.2011
Již týden mam zákrok zdárně za sebou. Jsem tedy vykastrovaná a vše proběhlo bez komplikací. Co se týká mého ne zrovna voňavého dechu, tak to bylo způsobeno hnijícím kusem vepřového žebra, co jsem měla vzpříčený vzadu na patře. No docela to byl šok. Bůhví, jak dloho jsem ho tam měla, ale evidentně jsem s tím byla už smířená, protože jsem i kousala kostičky z kůže, co jsem dostávala, nosila hračky, normálně chroupala granulky.. Takže mě pan doktor zbavil téhle nepříjemnosti, vyčistil zoubky, ale bohužel jeden musel ven, ten už zachránit nešel. No a na konec dobrá zpáva ohledně mých bouliček. Ta na boku bylo po injekci, prostě jen reakce na vakcinaci a ta menší u ocásku jen jen tuková v kůži. Zítra jdu na vyndání stehů a už mě konečně nečeká nic nepříjemného.
No a to nejlepší na konec. Včera za mnou přišla panička a povídala, že jedu do Klatov. Tak jsem jí samou radostí omyla celý obličej. Volala totiž odtamtud pani, že by si mě vzala. Bydlela bych v domku se zahradou u starších lidí. Pán do práce nechodí, takže by se mnou byl i doma a já tam nebyla sama. Bohužel je to daleko a už se nejspíš nikdy neuvidím s mými dočasnými páníčky, ale zase se určitě budu mít moc dobře. Tak mi držte tlapky, ať si to nerozmyslí. Slíbili ještě zavolat a domluvit se na dni, kdy si mě odvezou.
Ve fotkách ještě najdete pár mých rekonvalescenčních okamžiků, mimojiné i z postýlky :-)
12.2.2011
I nadále přebývám u mých náhradních páníčků. Stala se ze mě krásná psí slečna, poctivě držím slabou dietku a hubnu. Kožíšek mam už pročištěný a voňavý. Bohužel mi po ostříhání vykoukl z uší zánět, ale už mě neobtěžuje a je téměř vyléčen. Také mi našli nějaké bulky na boku a nad ocáskem, ale říkají, že určitě budou neškodné, jen tukové. No a aby toho nebylo málo, mam zánět dásní a nějaké ty zkažené zoubky.. Toho všeho se ale brzy zbavím. V pondělí na Valentýna, tedy 14.2. jdu na kastraci a když už mě bude mít pan doktor v narkoze, tak mi vyčistí zuby a podívá se na ty bulky. Takže mi držte pěsti.
Také jsem se byla s Lexie a její paničkou podívat na treninku flyballu. Ale nijak mě to běhání a skákání za míčkem nezajímalo a protože bylo opravdu krásně, vyhřívala jsem se na sluníčku a jen z povzdálí koukala na ty šílence.
foto: Jitka Kropáčková
No a potom mě ještě vzal na skautskou schůzku do klubovny můj dočasný páníček a tam jsem se chovala také vzorně. Takže s dětmi nemám vůbec žádný problém. Doma kromě mě a Lexinky jsou ještě dvě morčátka, která občas chodím ke kleci hlídat. Chtěla jsem si jedno i sama vyndat, když panička otevřela klec, ale dostala jsem vyhubováno. Tak za nimi jen občas zajdu a zaťukám packou na klec, aby holky věděly, že jsem tady.
Mam se celkem dobře a získávám nové zážitky a zkušenosti, ale stále čekám na toho svého páníčka. Vyklubala se ze mě opravdu absolutně bezproblémová slečna. Jsem klidná, poslušná, v bytě se chovám nasprosto spořádaně. Občas na mě křiknou "nežebrej!" , ale já jim prostě nějak nerozumím. Venku chodím bez vodítka, tedy ne u silnic, přeci jen to přivolání neni zatím okamžité a občas jsou nějaké pachy prostě důležitější, chápejte. Jinak si ale venku svou smečku hlídám. Také ráda kradu své spolubydlící Lexince míček, ale ona je hodná a nechává mi ho. Když k nám někdo přijde, náležitě ho přivítám. A když se mi hodně líbí, tak mu chodím ukazovat svojí kostičku nebo ouško, které velmi ráda žvýkám. Když se mi zrovna nikdo nevěnuje, tak si spořádaně lehnu na svoje místečko a dospávám můj předchozí život, kde bylo velmi živo a jen tak jsem si v klidu lehnout nemohla.
Jsem tady v dočasném domově spokojená, ale pořád jsem tu jen návštěvník a tak se ptám:
CHCETE MĚ?
Zdravím Vás a v pondělí mi držte všechny tlapky, ať mi vše dobře dopadne.
Vaše Sendy
27.1.2011
Údajně si mne před třemi lety vzala jistá pani z útulku. Žila jsem s ní spokojeně v bytě a zdálo by se, že mi začal nový a šťastný život. V té době mi údajně mohly být 1 - 3 roky. Pak se ovšem narodily děti a já začala být přebytečná. A tak se mě pani zbavila a dala někam, kde se mi ani trochu nelíbilo. Jsem totiž velmi kontaktní a ráda si přijdu pro pohlazení. A tady bylo pejsků kolem padesáti a "panička" jen jedna. Bydlela jsem na dlažbě v přízemí domu, bez vlastního pelíšku, stejně jako všichni okolo. Žádný hodný člověk, co by mě pohladil, pomazlil a řekl mi vlídné slovo. Všude kolem bylo spoustu jiných psů, našich výkalů, různého harampadí, ... Měla jsem však ještě štěstí, že jsem nedostala svoje místo ve stodole, ve chlívku na betoně. I tam bohužel byli někteří mí spolubydlící. Naše "množitelka" často pila alkohol a někdy se i pak projela autem. A tak se stalo, že jí poslali do vězení.
A tady mi snad konečně začíná opravdu nový a lepší život. Dozvěděli se o mě i jiní lidé a ti se postarali o to, abych z toho domu hrůzy odjela. A tak jsem nyní v dočasném domově, kde mám sice vlastní pelíšek, ale páníčci už jsou obsazení a tak hledám někoho, kdo by se mě ujal.
Podle veterináře mi může být 3 - 5 let, jsem nekonfliktní jak se psy (vždyť jsem také žila několik let ve smečce), tak nemám problém s lidmi. Jsem opradu vděčná za jakékoliv pohlazení a vlídné slovo. Nevadí mi pánové ani dámy. S dětmi jsem se ještě, co jsem v náhradním domově nepotkala, tak to se ještě neví, co na ně řeknu. V bytě se zatím také chovám slušně a nevypadá to, že bych plánovala nějaké lumpárny nebo se chovala nevychovaně.
Jelikož je můj kožíšek po tolika letech bez péče v dost bídném stavu a i po ostřání a několika koupelých to stále není zrovna to pravé, čeká mě nejspíš ještě oholení. Také mi to pomůže zbavit se blešek, které mě prozatím zlobí v kožichu. Musím se pochválit, při koupeli i při stříhání jsem odevzdaně držela a dokud mě omylem trochu nestříhli, jsem byla vzorná.
Takže zatím mám za sebou prohlídku u veterináře, který říkal, že krom blešek a mírné nadváhy (ano, opravdu jsme tak kupodivu dostávali hojně nažrat, i když kvalita granulek byla mizerná) vypadám zdravá. Oči i uši čisté a jinak jsem i přes svůj osud neztratila radost ze života a neustále si optimisticky vrtím ocáskem. Jsem odčervená a brzy budu i naočkována. Ještě pár dní počkají a budou mě pozorovat a pokud se neprojeví nějaká nemoc, a já věřím, že ne, tak budu plně vybavena jít do nového-svého opravdového domova.
Všechny vás moc zdravím a prosím, pokud si mě nemůžete vzít vy, poptejte se hodných lidí...
Budu ten nejvděčnější společník.
Vaše Sendy
Pro kontakt použijte mail: Dasa.Mozna@seznam.cz
nebo zanechte vzkaz ve "štěky".
|
Sendy je pod patronátem OS Cibela, které bude plně hradit její veterinární péči a také její kastraci. Je k dispozici pro nové páníčky samozřejmě zcela zdarma. Ona sama však od nich bude očekávat hlavně spoustu lásky. |
